Datum: 30.6 - 20.7 (17 dní na kopci)
Cíl: Pik Lenina (Qullai Abuali ibni Sino*)*
Výška: 7 134m
Poloha: Pamír (hranice mezi Kyrgystánem a Tádžikistánem)
Trasa: Classic route přes Razdelnaya Peak
Účastníci expedice: Tomáš Hrnčíř & Ondřej Sedláček
Od pondělí do středy se pracuje, čtvrtek je malý pátek a pak už je skoro víkend, kdy se konečně něco děje, tak přesně takhle jsem se cítil v posledním roce. Dny a týdny proplouvali doslova mezi prsty a a já začal vzpomínat na všechna ta dobrodružství a dynamiku života, kdy jsem se živil cestováním a řekl si, že to chci změnit.
Baví mě dlouhodobé projekty, na které se člověk připravuje několik měsíců, furt je nosí v hlavě a snaží se celkovou přípravu dotáhnout k dokonalosti. Nabízel se tedy nějaký dlouhý závod, náročný trek nebo expedice na velkou horu. Lenina už jsem měl v oku nějakou dobu, na internetu je inzerován jako nejlehčí sedmitisícovka. Je dostupný, jak logisticky, tak cenově. Je to až na drobné výjimky prostě choďák a hlavní, co člověk potřebuje, je velká fyzická výkonnost. To je přesně pro mě.
V prosinci jsem tedy obepsal pár kamarádů, se kterými bych byl ochoten se přivázat na lano. Bohužel většina z nich ví, co taková expedice obnáší, a proto jeden po druhém začali odmítat. Nakonec zůstal jenom Ondra, držák a flegmouš, který si tak trochu užívá dlouhodobé utrpení v horách, na nic si nestěžuje a šlape svým tempem vzhůru k vrcholu.
Jeden depresivní prosincový večer jsme se sešli, slovo dalo slovo, bookli co nejdřív letenku aby z toho nešlo vycouvat a tím to celé začalo.
Přípravu na expedici bych rozdělil na dvě části - fyzickou, logistickou.
Fyzická, dle mého názoru nejdůležitější část přípravy, spočívala v tom dát se co nejrychleji za zbývajícího půl roku do kupy. V prosinci jsem sotva uběhl 10 kilometrů a řekl jsem si, že bude lepší když si nechám pomoc od profíků. Oslovil jsem proto Karla a dali se na dlouhou společnou cestu k zlepšení mé fyzičky a vytrvalosti. Karel je zkušený ultramaratonec, já o ultra už také zavadil, takže jsme převážnou část tréninku postavili jako přípravu na dlouhý horský běh. Dlouhé a pomalé běhy se staly moji pravidelnou aktivitou proloženou posilováním, sprinty a občasným protahováním.
Abych si otestoval jak na tom jsem, přihlásil jsem se na několik závodů a zaběhl tři ultra závody. Největší highlight byl Bali Ultra Trail - 55km na tomto turisty posetém ostrově, kdy jsem se doslova vypotil z podoby, ale 3600m převýšení a 15 hodin nonstop pohybu bylo přesně to co Lenin vyžadoval.
Logistická část se skrývala v mé tabulce, kde zahučela značná část mých výplat. Tentokrát jsem se ale rozhodl nic nepodcenit a kupovat opravdu pořádné vybavení. V HUDY sportu si mě pamatovali, protože jsem tam byl každý druhý den. Velkou výhodu této expedice považuji to, že jsem se rozhodl nešetřit na váze s kterou poletím a vzít si celkem dost věcí navíc, za největší luxus považuji 500g výběrové kávy z Beansmith’s Coffee Roastery, kterou jsem paradoxně přivezl opět zpět, protože jsem většinu času pil instatní Nescafé se salkem, protože jsem potřeboval velké množství cukru.
MČR v Ultra & Výstřižek tréninkového plánu
Pátek odpoledne po práci do Istanbulu, nad ránem do Oše, kde jsme 3 hodiny prochodili v místním Glóbusu a pak už jen pětihodinová doprava pod kopec. Z mých zkušeností asi jeden z nejjednoduších logistických přesunů do Asie vůbec – za 22 hodin z letiště do basecampu je fakt skvělý čas.